Někdy mám pocit, že se na předměstích a vesnicích kolem nás staví příliš mnoho domů. Domů stavěných pro jinou dobu, jiné místo a z nesprávných důvodů. Jsou zbytečně velké, zbytečně složité, mají balkony a arkýře, spoustu střech a nikam se moc nehodí. Jako kdybychom zapomněli stavět domky. V domcích se žilo dřív, když ještě nebyl blahobyt, internet a televize. Lidé si byli blíž a o každých Vánocích byl metr sněhu. Někdy i dva.
Takový domek je v zásadě jednoduchý – má světnici (někdo by řekl obytnou kuchyni), místo na spaní, místo k umytí, záchod, spíž a to je tak nějak všechno. V domku můžete dělat, cokoliv se vám zlíbí, jenom pro to nebudete mít žádnou extra místnost – třeba hudební salonek nebo posilovnu. Některé věci budete proto muset dělat venku. K tomu má domek dvůr. Domek může mít i zahradu, ale protože v domku všechno k něčemu slouží, i zahrada k něčemu je. Nejčastěji k pěstování. Nebo k přemýšlení. Někdy taky pro radost.
Protože je domek jednoduchý a na nic moc si nehraje, většinou nemá problém zapadnout. Proto se taky nepotřebuje schovat za betonovou zeď nebo řádek tújí. Když má plot, tak proto, aby neutekl pes nebo aby srny nežraly stromky. Přes ten plot je vidět a dá se přeskočit. Třeba pro pírko nebo tak. Ale kromě dětí přes něj nikdo neskáče. U domku totiž většinou vidíte, kudy se do něj vchází, kdybyste náhodou chtěli jít na návštěvu. Před domkem někdy taky stojí auto. Stojí tam, protože domek nemá garáž. Garáž nemá, protože v domku jsou jenom důležité věci a auto zase tak důležité není.
Když chcete bydlet na vsi, postavte si domek. Lidi vás budou mít raději a vy budete mít raději je. Budete mít blíž k přírodě, kvůli které jste se na tu ves původně přistěhovali. Nebudete mít doma tolik zbytečností a váš život bude celkově veselejší. A na Vánoce bude zase metr sněhu. Zaručeně.