Může se stát, že potřebujete opravdu hodně místa. Pracujete z domu, máte velkou rodinu nebo prostorově náročný koníček. Máte pocit, že domek prostě nestačí a je nutné postavit dům. Nedělejte to. Postavte raději dva domky.
K tomu mám osobní příběh: Mí rodiče mají na vesnici dům. Sedm pokojů ve dvou obytných podlažích, dvě koupelny, tři záchody. V domě je všechno, o čem si mysleli, že budou potřebovat. Je tam velká kuchyně, obývací pokoj, ložnice, pokoj pro hosty, koupelna pro hosty, místnost na domácí práce, dvě pracovny, dva dětské pokoje, šatny. Taky je tam garáž, dílna a sklep.
Ten dům postavili, až když na něho měli dost peněz a i tak si museli ještě fůru půjčit. Tudíž v té době byla moje sestra už na vysoké a já jsem dokončoval střední školu. Stavělo se svépomocí a několik let se nedělalo v podstatě nic jiného. Mám z té doby spoustu skvělých zážitků a byly to krásné časy, které bych ovšem přál málokomu. Naučily mě hodnotu manuální práce.
Předpoklad byl, že budeme mít se sestrou každý svůj pokoj, k pokojům bude potřeba obývací místnost pro naše návštěvy, které bůhvíproč nechceme v pokoji. Dole bude pokoj pro hosty s vlastní koupelnou (hosté tam spali jednou nebo dvakrát před několika lety) a pracovna pro otce (asi po roce si pronajal kancelář ve městě, protože zjistil, že doma pracovat nechce). Pokoj pro hosty měl taky sloužit pro prarodiče, až se o ně bude třeba postarat. Babička s dědou ale oba dožili ve své posteli, ve svém domě naproti přes ulici. Druhá babička žije v pečovatelském domě, kam se sama rozhodla přestěhovat, když ji začaly už moc bolet nohy. Mí rodiče teď v domě bydlí sami se psem. Otec už opravdu pracuje z domu, má k dispozici koneckonců celé jedno patro. Každý z rodičů má vlastní ložnici, vlastní záchod. Kdyby nechtěli, nemusí se vidět i několik dní. Potkávají se ale v kuchyni, v koupelně a večer v obýváku. Myslím, že je jim spolu dobře.
Já i sestra už máme vlastní rodiny, každá je momentálně o dvou dětech, takže takový dům se zajisté hodí, když se chceme všichni sejít. Nestává se to často, ale v takových chvílích je to v domě jako v hotelu. Každá z našich rodin zabere dva pokoje (pořád ještě zůstává volná pracovna). V noci se nikdo nevyspí, protože se různě staré děti budí v různou noční dobu s různou intenzitou hluku. Narážejí na sebe různé denní zvyky a rituály. Potkáváme se všichni u jídla v kuchyni, což je fajn, nebýt všech těch kruhů pod očima a rozcuchaných vlasů. Mimo jídlo se všichni rozutečou do různých místností vyřizovat různé soukromé záležitosti. Děti v podstatě není možné dostat ven na vzduch. Jsou někde zalezlé a nevíme kde (to není vždycky na škodu…). Zato jejich věci jsou všude. O těch víme pořád. Dům postavili přesně pro tuhle nepříliš častou situaci, ale vlastně ani při ní moc nefunguje.
Nestavte dům. Postavte raději dva domky.
Když stavíte dva domky, má to na první pohled několik nevýhod: Potřebujete větší pozemek. Ale ten byste měli mít i na dům. (O tom, proč nestavět velký dům na malém pozemku zase jindy). Dva domky mohou mít víc základů, víc střech a víc fasády než dům jeden. To ovšem platí jenom, pokud nemáte členitý nebo přízemní dům. Pak to vyjde nastejno. Ke dvěma domkům také musíte přivést dvě sady trubek a drátů. To je fakt. Ale tím nevýhody končí.
Co se tedy stane, když se rozhodnete pro dva domky místo jednoho domu: První velkou výhodou je, že domky byste sice měli zhruba promyslet najednou, ale rozhodně je nemusíte najednou stavět. První domek (říkejme mu třeba pro život) bude mít všechno, co v domku potřebujete. Velkou světnici, protože tady budete trávit nejvíc času s ostatními obyvateli domků. Dvě ložnice – řekněme jednu pro vás, druhou pro děti, když jsou malé. Pohodlnou koupelnu, záchod a spíž, možná ještě tak komoru na všechno ostatní. To je všechno, protože je to domek.
Samozřejmě pak nepotřebujete najednou tolik peněz. Domek taky postavíte rychleji než dům, takže nepotřebujete tak pevné nervy. Celé je to takové jednodušší.
Díky tomu, že jste nemuseli tolik šetřit a netrvalo to tak dlouho, je pravděpodobnější, že se vám domek pro život docela povedl a nemuseli jste dělat tolik kompromisů. Teď v něm můžete bydlet a přemýšlet o domku druhém (říkejme mu třeba pro radost). Domek pro radost je na všechny ty další důležité věci v životě. Bude v nich třeba pracovna nebo ateliér, kde budete rádi pracovat. Nebo v nich budou bydlet návštěvy a děti s rodinami, ze kterých taky budete mít radost, protože nebydlí u vás doma.
Velká výhoda domků pro radost je, že o nich můžete přemýšlet. Přemýšlet, jak velké vlastně musí být, a kde přesně by měly stát. Máte už totiž kde bydlet a nic vás netlačí. Nechte si to uležet. Může se dokonce stát, že zjistíte, že druhý domek nepotřebujete. Ale i když si to všechno promyslíte a stejně ho postavit chcete, má i jeho stavba spoustu výhod. Tak předně nemusí být tak bytelný a důkladně zateplený. Nebudete tam totiž pořád, takže vás náklady na provoz zase tak moc netrápí. Můžete ho stavět v klidu svépomocí, pokud vás to těší. Když bude sloužit pro přechodné bydlení, může to být klidně apartmán, takže ušetříte prostor na chodby a příslušenství. Nemusíte tam topit, když tam nikdo není (zkuste oproti tomu nevytápět polovinu velkého domu). Může být i malý a dřevěný, takže ho vytopíte kamínky za chvíli. Může mít úplně jinou atmosféru, kterou máte rádi, ale je nepraktické v ní pořád bydlet. Domek pro radost by měla být radost stavět, (ne)udržovat, i užívat.
Ale přece nebudu pořád chodit po venku, řeknete si. Když tam fouká a prší a sněží… To jsme Japonci nebo co? Tak pokud nejste Japonci a kontakt s povětrností vás netěší, spojíte prostě domky společným zádveřím a funguje to stejně. Domek pro život a domek pro radost jsou pak různá křídla jednoho domu. Některé domy tudíž můžou mít i kvalitu domků. Jenom takových není moc.